Bezpečný sex: Pohled na choreografii intimity

Článek poprvé vyšel v časopise The Fight Master Spring 2014.

Dosud se intimita zahrnovala pod „pohyb“, takže se s intimními či sexuálními scénami mnohdy ještě dnes musí vypořádat pohybový kouč·koučka.

Často se setkávám s tím, že režiséři nepovažují intimitu nebo sexuální scénu za problém, který by měl řešit kouč·koučka. Stává se, že i ti nejlepší profesionálové tvůrčí proces jen tak přelétnou. Herci·herečky si pak se svými rozpaky a úzkostmi musejí poradit sami. Přitom by se těmto zbytečným úzkostem dalo snadno vyhnout, kdyby se přizvala choreografka intimity. Pohybová specialistka, která má na starost choreografii, koučuje a režíruje intimní a sexuální scény. Choreografie intimity používá podobné techniky jako choreografie boje, vyučuje, vede herce·herečky a směřuje je k bezpečnému, profesionálnímu a dynamickému vyprávění příběhu.

Od násilí k intimitě

Během magisterského studia na Virginia Commonwealth University jsem hrála roli Suzanne v Picasso at the Lapin Agile. Herce, který hrálPicassa, jsem v té době moc neznala a nezdálo se, že by mezi námi během zkoušení vznikla nějaká chemie. Na konci prvního dějství se obě postavy vášnivě, až sexuálně políbí. Náš polibek však většinu zkoušení nebyl ani sexuální, ani vášnivý. Nás obai režiséra to frustrovalo natoli, že jsme ke scéně začali cítit odpor. Jednoho dne nám režisér řekl, abychom zkoušeli sami a ten polibek „opravili“. Byl generálkový týden a na zkoušení takového detailu už neměl čas. Doplahočili jsme se do foyer a rozhodli se, že scénu polibku můžeme zlepšit jedině tak, že budeme předstírat, že je skutečná. Najednou se polibek zlepšil a celá scéna se úplně proměnila. Bohužel k tomu nepřistupovali profesionálně ani pod dohledem choreografa, takže se stalo, že jsme překročili hranice a líbali se doopravdy. Polibek byl až příliš snadný a až příliš skutečný. Když se dívám zpět, už ani nedokážu říct, jestli ta scéna byla dobrá proto, že jsem v ní – nezdravým způsobem – utopila tolik emocí. Oba jsme tehdy poblázněni ukončili své tehdejší vztahy a měsíc ujížděli na naší „šoumanci“. Realita se vplížila do scény a scéna se vplížila do reality. Po této zkušenosti jsem si slíbila, že najdu způsob, jak zajistit, aby se to mně nebo komukoli, s kým budu pracovat, už nestalo.

Paralelně s námi se zkoušely projekty studujících režii. V mnoha projektech byly scény, které vyžadovaly režii boje a pohybový koučink. Byla jsem tehdy na pedagogice pohybu nejmladší a navíc žena, takže jsem nebyla mezi prvními, kdo byli do projektů na režii boje osloveni. Ale později se na náš ročník obrátil jeden kolega z divadelní pedagogiky. Režíroval hru, v níž byla sexuální scéna, která začínala striptýzem. Scénu hrála herečka z bakalářského studia a bylo jí nepříjemné, že by ji měl student v takhle sexuálně nabité scéně zblízka režírovat. Nabídla jsem se, že jí pomůžu nepříjemné pocity z této scény překonat, protože jsem z vlastních zkušeností věděla, jak na to. Společně jsme její pohyby rozebraly a rozdělily na záměry a překážky. K tomu jsem jí nabídla choreografii, která vycházela z postavy a která její tělo předváděla pozitivním způsobem. Nakonec předvedla výkon, který byl sexy a vzrušující, protože choreografie striptýzu byla navržena tak, aby podpořila její sebevědomí. Po této zkušenosti za mnou začali přicházet další režiséři se sexuálními scénami, které vyžadovaly pohled zvenčí. Na konci druhého ročníku jsem se v rámci režie „boje“ už plně věnovala choreografii striptýzů, tanců na klíně, vášnivých polibků, orgasmů, a dokonce i sexuálního napětí. Na základě těchto i mých vlastních zkušeností jsem si rychle uvědomila, že je v divadle taková profese zoufale zapotřebí.

Vztahy mezi gendery a vyhrocené emocionální scény

Jakmile jsem se začala specializovat na choreografii intimity, začala jsem si všímat sexuálních scén, které koučink intimity postrádaly. Těla herců·hereček to v malých detailech prozrazovala. Kde mají ruce? Dýchají dostatečně? Dívají se jeden druhému do očí? Mají to dostatečně nazkoušené? Taková znejistění mohou rozbít herecký výkon, a pokud choreografie sexuální scény obsahuje nějakou nejistotu či nejasnost, může se publikum cítit za herce trapně. A když je publikum v rozpacích, tak je mimo příběh a děj a prostě chce, aby intimní scéna skončila. Existuje spousta malých detailů, které mohou ovlivnit jak bojovou, tak intimní scénu. A publikum v takovém případě potřebuje, aby byl příběh naprosto křišťálově jasný.

V rámci své práce s intimitou jsem vytvořila kurz, který jsem vyučovala na University of Oklahoma. Jmenoval se Vztahy mezi gendery v představení. Kurz obsahoval výhradně sexuální scény a scény se „zvýšenými emocemi“. Asi nikoho nepřekvapí, že se okamžitě zaplnil. Celý semestr jsme studovali, zkoumali a vytvářeli choreografie pro scény s intimitou a se sexuálním obsahem. Drilovali jsme cvičení podobně jako na hodině šermu. Místo zbraní nebo pěstí jsme používali oční kontakt, dech, dotek, sdílení váhy, kontaktní improvizaci, líbání a dokonce i trochu nahoty. Na konci semestru i ti nejbázlivější a nejváhavější studující předvedli v rámci závěrečné zkoušky před publikem vysoce rizikovou sexuální scénu. Bylo úžasné a inspirativní zažít takové scény v tak konzervativní zemi, jakou je Oklahoma.

Jak pravila Martha Graham: „Tělo řekne to, co slova nesvedou.“ Jde o běžný motiv v rámci boje na jevišti. Postavy se mohou pohádat, což scénu vyhrotí. A když už není co dodat a napětí se nahromadí až k bodu zlomu, musí dojít k explozi energie. A onou explozí je boj. Se sexem je to úplně stejné. Publikum potřebuje, aby mezi dvěma postavami vzniklo napětí. Potřebujeme vědět, co k sobě navzájem cítí. Jaké potřeby chtějí naplnit intimitou? Když dojde k „explozi“ energie, kdo ji iniciuje? Kdo to opětuje, nebo se vzpírá? V těch několika vteřinách musí být příběh jasný. V rámci intimity stejně jako v případě násilí učím studující, že si musí daný okamžik „zasloužit“. Pokud není dostatečně nahromaděno sexuální napětí, intimita se bude jevit jako vynucená a trapná.

"Polibek je krásný trik navržený přírodou, aby přerušila tok řeči, když se slova stanou nadbytečnými.“ – Ingrid Bergman

Techniky bezpečného sexu

Věřím, že sexuální napětí není něco, co se musí předstírat. A v kurzu Vztahy mezi gendery jsme to se studujícími přímo zkoumali. Jedno z prvních cvičení, které na kurzu vyučuji, se zaměřuje na nalezení sexuálního napětí s jakoukoli další osobou v místnosti. Studující diskutují a pozorují, co se děje s jejich těly, když jsou někým přitahováni. A tento dech a pohyb pak aplikují při interakci s kýmkoli dalším, s nímž jsou spárováni. Děláme to zpočátku bez jakéhokoli dotyku, protože studující nejsou okamžitě připraveni přikročit k fyzickému kontaktu.

Vedle testování hranic sexuality na jevišti se také hodně času zabýváme soustředěním se na bezpečnostní opatření pro práci na dané scéně. Například jedno z mých „skutečných“ pravidel pro intimní scény říká, že studující by nikdy neměli zkoušet bez přítomnosti třetí strany. Pro mladé lidi je příliš lákavé vyklouznout z postav, když zkoušejí sami. Vnější strana jednoduše pomáhá zachovat integritu scény, neboť jí poskytuje publikum. Dva lidi, kteří se líbají v místnosti, jsou prostě jen dva lidi líbající se v místnosti. Své studující také vedu k tomu, že je zásadní spolu komunikovat, aby vztahy na jevišti také na jevišti zůstaly. Není zdravé se zamilovávat do každého nového partnera·partnerky a opouštět kvůli tomu vztahy v reálném životě. Procvičování dalších technik pomáhá studujícím snížit citlivost, takže začnou scény považovat za choreografii, ne za sex.

V pozdější fázi kurzu nastavuji při choreografii líbání nebo jakéhokoli dalšího tělesného kontaktu různé úrovně intenzity. Například úroveň intenzity 1 vyžaduje nejnižší emocionální vklad a 10 je nejvyšší možný vklad emocí (obvykle krok těsně před zahájením sexu). Tyto úrovně intenzity jsou velmi užitečné při komunikaci mezi aktéry, aby bylo vždy jasné, který z nich vede. Jakmile se totiž objeví nejistota ohledně toho, kdo choreografii vede, mohou scénu přerušit emoce a otázky z reálného světa. Následuje příklad možného nebezpečného vnitřního monologu herečky v důsledku nedorozumění:

„Právě mě chytil za stehno silněji než dřív. Chytá mě tak, protože ho skutečně přitahuju? Opravdu se mi líbí jeho agresivita. Možná, že mě přitahuje. Myslím, že chce, abych ho políbila tvrději. Příště budu sténat, aby věděl, že jsem je pro mě jeho agresivita ok.“Tato situace může vést ke katastrofě. Už to není příběh hry, která se hraje, je to příběh těchto dvou lidí, kteří prožívají skutečný intimní okamžik. Publikum to vycítí, okamžitě odhalí trapnost a to je rozruší. Pokud chtějí dva lidé navázat vztah mimo jeviště, mohou tak učinit, ale využívat pro to zkoušku je neetické plýtvání časem. Zejména při práci s mladými lidmi může spolupráce s choreografkou intimity takovým problémům předcházet. Následuje nástin líbacího protokolu, který ve workshopech a při koučování líbání využívám.

Líbací protokol

1. Promluvte si o svých obavách a hranicích

(např. Nemám rádx, když se mě někdo dotýká na koleni, mám pocit, že jsem moc malx...)

2. Určete příběh polibku

Kdo ho iniciuje?
Kdo ho vede?
Mění se vedení v jeho průběhu?
Kdo podléhá?
Seznam cílů každé postavy
Seznam překážek každé postavy

3. Proberte energii polibku

Je erotický, romantický, rozzlobený, zoufalý, nucený atd.
Každá postava může mít jinou energii, a to by mělo energii polibku ovlivnit

4. Shodněte se na úrovních intenzity v průběhu polibku
(Na stupnici od 1 do 10 je 1 nejnižší intenzita a 10 největší intenzita)

Mění se úroveň intenzity v průběhu polibku?
Vzájemně se ujistěte, že souhlasíte s průběhem a proměnou intenzity
Pokud se intenzita změní, dohodněte se na tom, kdo změnu iniciuje

5. Dohodněte se na délce polibku

Podle čeho víte, kdy polibek končí?
Technické přerušení (osvětlení, hudba nebo zvuková nápověda)
Další postava přeruší polibek
Polibek je přerušen zevnitř

6. Buďte si vědomi vzdálenosti publika

Jak je publikum daleko?
Pokud je extrémně blízko, je potřeba použít jazyk?
Pokud je publikum velmi daleko, je třeba choreografii zvětšit?

7. Choreografie umístění rukou

Předem si promluvte o tom, kam půjdou ruce
Projděte si choreografii rukou bez líbání, abyste viděli, kde vaše ruce jsou
Žádná překvapení během choreografie

8. Zkoušejte jen pod přímým dohledem další osoby (režie, koordinátorky intimity, inspirace apod.)

Odplížit se společně do tmavého kouta není správná cesta
Netlačte na svého partnera·partnerku, aby zkoušel·a způsobem, který je mu·jí nepříjemný
Udržujte otevřenou komunikaci s režií, koučem·koučkou intimity a partnerkou·partnerem

Až k základům

Závěrem lze říci, že v sexuálních scénách sice nehrozí tak velké fyzické nebezpečí jako ve scénách bojových, ale i tak mají tyto dva typy scén určité aspekty společné. Například: oba typy scén musejí být choreograficky upraveny tak, aby vyprávěly příběh ve scénáři; oba vyžadují, aby byli herci·herečky zcela spokojeni se svými vlastními pohyby a s pohyby svého partnera·partnerky; a oba také vyžadují, aby se při choreografii používal společný jazyk. Jsem přesvědčená, že v intimních scénách je otevřená komunikace obtížnější, ale o to více důležitější. Pokud nebude mladým hercům*herečkám umožněno svobodně diskutovat o sexuálním obsahu ve scénách, bude je to tížit a budou se cítit zmateně. Pracuji hlavně s lidmi ve věku od 18 do 23 let a zjistila jsem, že většině z nich je trochu nepříjemné mluvit na veřejnosti o sexu s jinými lidmi než se svými vrstevníky. Mnoho z nich nemá vyjasněn vztah ke svému tělu, mnohým schází bezpečný prostor, ve kterém by mohli mluvit o podrobnostech. Koučink jevištního boje by se takovými problémy nezabýval, koučink intimity však právě tohle řešit musí. Trávím docela dost času tím, že lidem taktně vysvětluji, co vypadá na jejich těle esteticky, a učím je, jak tyto věci předvádět. Učím je (muže i ženy), jak chodit na vysokých podpatcích. Diskutujeme, jak převést sexualitu do choreografie tak, aby působila pravdivě. Ocitáme se na tenké hranici, ale ze zkušenosti právě to pomáhá hercům*herečkám uvolnit se a získat dostatek sebedůvěry k objevování složitějších a riskantnějších scén. Nakonec je jasné, že je stejně důležité zabývat se detailně scénou, kdy někoho škrtíte, a scénou s orgasmem, neboť herci·herečky musejí předvádět obojí.

V intimních, stejně jako v bojových, scénách platí, že nemusíte mít obdobné životní zkušenosti, abyste je mohli hrát. Mnoho režisérů·režisérek boje ze SAFD (Sdružení amerických režisérů boje, pozn. překl.), které znám, se skutečného boje také nikdy neúčastnilo. Při dobrém choreografickém vedení se mohou dobří herci·herečky naučit, jak se pohybovat tak, jako by vycházeli z vlastních zkušeností. Samozřejmě, životní zkušenosti pomáhají pochopit emoce spojené s danou scénou, ovšem neplatí, že pokud máte bohaté sexuální zkušenosti v běžném životě, budete automaticky experty i na jevišti. Nehledě na to, že publikum o jednom člověku není to samé jako publikum o 300 lidech. I já jako herečka potřebuji při sexuálních scénách vnější pohled, i když se teď na intimitu specializuji. Nemůžu prostě vidět celé své tělo, když se se zavřenýma očima s někým líbám. A to je důvod, proč je koučink intimity tak užitečný.

Během studia ke mně přišel jeden skeptický profesor a s ironickým úsměvem se zeptal: „Co vás kvalifikuje k tomu, abyste tohle učila? Odkud čerpáte?“ A já jednoduše odpověděla: „Ze života. Jako všichni vyučující herectví.“ Nemám čas se někým takovým nechávat uvádět do rozpaků. Roky jsem studovala nejrůznější druhy sexuálních scén a mé vlastní životní zkušenosti tyto znalosti ještě doplnily. Chemie na jevišti i mimo něj mě fascinuje a miluji její choreografii. Takže ne, nemám černý pásek v sexuálním umění. Ale mám úžasnou kolekci podpatků a sexy pásků, které jsou shodou okolností černé.

***

Tonia Sina Campanella je choreografka intimity, režisérka boje, pedagožka pohybu a herečka. Vystudovala divadelní pedagogiku se zaměřením na pohyb a choreografii na Virginia Commonwealth University. Zaměřuje se na choreografii intimních scén a vyučuje svou metodu Intimacy on the Stage. Zabývá se výzkumem intimity na jevišti a sexuálního obtěžování v kulturním průmyslu. Působila jako poradkyně pro prevenci sexuálního obtěžování a zneužívání v akademické sféře. Byla spoluzakladatelkou a výkonnou ředitelkou organizace Intimacy Directors International.