Aicha Roubíčková a Jana Vaverková: Bez vzájemného dialogu se nikam neposuneme

Tereza Turzíková: Debatu pro loutky moderujete společně už opakovaně. Jak se na jednotlivé Debaty jako moderátorské duo připravujete? Máte nějaké společné rituály, porady nebo osvědčený „předdebatní“ postup? 

Aicha Roubíčková: Přípravy na debatu s celým týmem jsou několikaměsíční: děláme si rešerše, čteme materiály k tématu a tvoříme scénář. S Jani se pak většinou těsně před debatou scházíme samy, materiály si pročítáme a diskutujeme o nich. 
Ale konkrétní rituály taky máme. V Brně chodíme do sauny (nebo se o to alespoň snažíme), v šatně přímo před debatou se rozmlouváme, líčíme, čteme si nahlas úvody k otázkám a před samotným vstupem na scénu se vždycky obejmeme – to nesmí chybět. A taky si při čekání na náš vstup za dveřmi trsáme na supr čupr hudbičku buď od Páji (Tokyo Drift) nebo od Davida (DJ Chubasquero). Já mám pak ještě nějaký svoje rituály, protože jsem docela pověrčivá, ale to je trapný, takže to říkat nebudu. 

Jana Vaverková: S režií máme před začátkem příprav takové kolečko sdílení, co nás na dané debatě každou zajímá, a i na základě toho si potom rozdělujeme tematické okruhy. Osobní vztah k tématu hodně pomáhá, protože už jdete do rešerší s nějakým vědomostním kapitálem. Třeba debata o polyamorních vztazích byla hodně o osobních zkušenostech, takže to pomáhá sbližování celého týmu. Navíc díky létům spolupráce už známe naše názorové spektrum a víme, že pokud chceme být objektivní, potřebujeme si například přizvat odborníka, který nám nabídne chybějící úhel pohledu.

Aicha Roubíčková ve scéně Debaty pro loutky
foto: Alžběta Drcmánková

Jaký byl váš dosud nejsilnější zážitek z moderování Debat pro loutky? Vybavíte si moment, který byl výjimečně vtipný, překvapivý nebo naopak emotivně náročný?

A: Ježiš, nejsilnější zážitek? Těžký! Na poslední debatě v Arše jsme si zapomněli vzít na stage telefon, kterej nám slouží jako časomíra a spojka s režií. Tak to bylo překvapivý a chvilku i emočně náročný, ale rychle se to vyřešilo. Silné momenty přicházejí, když publikum podporuje někoho z hostů hlasitými reakcemi. Ať už potleskem, nebo naopak bučením. To je dost emotivní. Vtipný docela taky bylo, když jsme se s Jani rozhodly pozdravit na dopolední debatě středoškoláky tou dobou virálním pozdravem „No tak zdravim zdravim, dobrý dopo“ a zavládlo hrobový ticho. To bylo výborný, no.

J: A takových trapasů za sebou máme hodně. Ale nejtěžší je, když se v budce objeví váš crush. 

A: Souhlasím. 

Nadcházející Debata pokládá heslo „From the River to the Sea“ jako otázku. Jaké je pro vás moderovat diskuzi o takto citlivých a silně polarizujících tématech?

J: Je to velká výzva, ale považuju za důležité se tomuhle tématu věnovat. Sama v osobním životě cítím, že jsem ohledně celé situace velmi obezřetná, abych nešlápla vedle, někoho se nedotkla, a stejně se to bohužel stává. Na druhou stranu mám velmi apelativní chvilky, kdy mám chuť poučovat, co si lidé mají myslet, a rozčiluje mě, že je česká společnost obecně ve stavu mlčení a že tolik lidí neuznává, že se v pásmu Gazy odehrává genocida. Přesto i pro mě je velkou výzvou se v celém kontextu dobře orientovat a argumentovat a stále se dostávám k novým historickým souvislostem, které mě překvapují. Právě v mlčení vidím jeden z největších problémů. Velkou výzvou je, že HaDivadlo poskytne debatě prostor a že se jí budou moct účastnit diskutující, kteří nejspíš budou mít velmi polarizující názory. Je pro mě zásadní se podívat do minulosti i do přítomnosti, mluvit, kontextualizovat a objasňovat si (nejen) vlastní pozici, abychom jako společnost mohli podnikat solidární kroky vůči všem, kteří nyní trpí.

A: Já jsem hodně zvědavá. Je to zatím nejnáročnější téma, které jsme kdy měli – právě kvůli jeho citlivosti a aktuálnosti. Zároveň se o něm ve veřejném prostoru často nediskutuje. V mých kruzích o tom taky nediskutujeme. Máme jasno. Pro spoustu lidí už může být diskutovat o tom za hranou, protože už není o čem diskutovat. Například to, že v Gaze probíhá genocida, je pro mě pojmenování reality, ne téma k diskuzi. 
Zároveň ale čím dál víc cítím potřebu dialogu. Ne proto, abychom zpochybňovali základní lidskoprávní principy, ale proto, že bez vzájemného dialogu se nikam neposuneme. Myslím, že právě teď je společná diskuze dost potřeba. Jsem zvědavá na hosty, ale i na diváky. Jsem zvědavá i na sebe, protože to bude jedna z nejnáročnějších moderací. Jo, jsem hodně zvědavá. Bude to náročný, ale jsem ráda, že se to děje. 

Jana Vaverková ve scéně Debaty pro loutky
foto: Alžběta Drcmánková

Co vám formát Debaty pro loutky umožňuje říct nebo otevřít jinak než klasická veřejná diskuze?

J: Myslím, že tenhle formát pozve do jedné místnosti hosty a hostky, kteří by spolu běžně nediskutovali, takže diverzita je tam klíčová. Třeba taková Jana Yngland Hrušková a Pavel Klusák, ti dva by se spolu v Artzóně asi nepotkali. Nebo Jaromír Soukup a Petra Hůlová, ta by k němu na Barrandov nejspíš taky nezavítala. A tady se spolu baví, v něčem spolu třeba i souhlasí a v tom je to magické. Je hrozně těžké nemít předsudky a tahle debata mě hodně učí jak víc naslouchat než automaticky rozporovat. I když v pozici moderátorky je rozporování zásadní, není to jako v klasických debatách, musíte být často něžnější. Hosté v budkách občas znejistí a nevystupují, jako když mají oporu „své identity“, najednou mnohem víc záleží na tom, co říkají tady a teď, než na tom, co mají za sebou.

A: Souhlasím tady s kolegyní, že unikátnost téhle debaty tkví v tom, že se spolu potkají lidé, kteří by spolu jinak rozhovor třeba ani nevedli. Mě samotnou někdy překvapí, s kým sdílím podobné názory a naopak. Člověk tak nějak opravdu víc poslouchá, když neví, s kým mluví, a hosté tam jsou opravdu za sebe, což může zvýšit míru intimity diskuze. Jsou všichni na stejné úrovni. Což bez skryté identity prostě možné není, i kdybychom si to přáli sebevíc.

Debata pro loutky v HaDivadle 
foto: Alžběta Drcmánková

Debata pro loutky je unikátní debatní formát, který vznikl na pražské DAMU a od roku 2025 je uváděný také v HaDivadle. Je založený na utajených identitách hostů a hostek, za které v debatě vystupují loutky a publikum ani moderátorský tým neznají jejich totožnost. Projekt zkoumá, jak předsudky ovlivňují vnímání diskutujících, a umožňuje soustředit se výhradně na myšlenky, argumentaci a postoje, a to v humorné a odlehčené formě.

Nejblížší Debata pro loutky: From the River to the Sea? proběhne v HaDivadle 5. března 2026 od 19:30.