Jakub Urbánek: Slovenská hudba je prostě dobrá!

Jakub Molnár: Ako spevák, skladateľ, klavirista a saxofonista pôsobíš v brnianskej funk-rockovej soul-popovej kapele Jay Delver, s ktorou máte za sebou dva albumy a stovky koncertov doma i v zahraničí. S divadlom však nemáš dosiaľ skúsenosti...

Jakub Urbánek: Asi před deseti lety jsem měl tu možnost spolupracovat s Dagmar Indrovou, současnou produkční Studia Marta. Ta dříve učila na uměleckém gymnáziu, kam mě pozvala, abych udělal hudbu k dětské divadelní inscenaci. Pak jsem dlouho jenom snil, že bych v divadelní muzice pokračoval. I s mou kapelou jsem se snažil o nějaké propojení se scénickými prvky, ale moc to nefungovalo. Spolupráce s Divadlem Husa na provázku je proto mým prvním seriózním divadelním projektem, za což jsem moc vděčný.

Ako k tejto spolupráci došlo?

To popravdě dodnes netuším (smích). Vysvětluju si to ale tím, že bubeník z naší kapely Matej Štefík hraje v inscenaci Nie sme doma, kterou režírovala Anna Davidová. A právě ona se mi ozvala, jestli bych nechtěl do tohoto projektu naskočit. Možná jí Matej cosi o mně navykládal, nevím. Každopádně jsem zpočátku vůbec nevěděl, o co půjde. Až pak se ukázalo, že budeme hrát slovenské písničky, což mě neskutečně lákalo. Nemusel jsem proto dlouho přemýšlet, jestli nabídku přijmu nebo ne. Pak ale přišly obavy. Nevěděl jsem, co od takové práce čekat a jak mě vezme provázkovský kolektiv. Ale už na jedné z prvních zkoušek o mně herec Dominik Teleky řekl, že vypadám, že se tady cítím jako doma. A opravdu! Přístup všech lidí v týmu mě neskutečně motivuje a zároveň se cítím na Provázku bezpečně.

Anna Davidová a Jakub Urbánek, zkouška inscenace Držím ti miesto, Divadlo Husa na provázku
foto: Jakub Šnajdr

Pre potreby inscenácie vznikla provázkovská kapela BOSK, ktorá je kombináciou hudobných profesionálov a hercov-muzikantov. Neboli obavy z toho, že táto fúzia nemusí fungovať?

Myslím si, že to, o čem inscenace Držím ti miesto je, tedy o mezilidských vztazích, platí i u samotné kapely. Střetávají se tady dva odlišné světy, které se vzájemně obohacují. Já s baskytaristou Hubertem Holáskem (který je také z kapely Jay Delver) jsme nosili na zkoušky fundamentální aranžerské rady, zatímco herci Milan Holenda a Matouš Benda nám ukázali, že hudební vystoupení nemusí být jen o hraní na nástroj, jako spíš o sdělení pocitu a předání myšlenky.

Ako Slováka žijúceho v Česku ma roky fascinuje, koľko slovenskej popmusic znie v českých komerčných rádiách. Ako si tento záujem vysvetľuješ?

Jednoduše – podle mě je prostě dobrá! Když se o ní bavím s kolegy-muzikanty – zvlášť o těch starších slovenských hitech – nedokážeme ke kapelám jako je Elán nebo Modus a interpretům jako je Ursiny nebo Varga najít české ekvivalenty. Hodně jsme o tvojí otázce přemýšleli i s herci během zkoušení Držím ti miesto. Někdo řekl, že zájem v tuzemských rádiích možná souvisí i s tím, že slovenská hudba má lepší texty. Verše Richarda Müllera nebo Kamila Peteraje mají hloubku, vkus a jsou zároveň hrozně návykové.

inscenace Držím ti miesto, Divadlo Husa na provázku
Foto: Marek Malůšek

Má teda slovenská hudba nejaké špecifiká, ktoré tej českej chýbajú?

Podle mě jsou česká a slovenská muzika dva rozdílné světy. Vem si jenom naše dva jazyky. Slovenština je mnohem zpěvnější a rytmičtější, kdežto čeština je spíš rázná a drsná. Možná už jenom díky tomu se mohly na Slovensku rozvinout styly jako jsou soul nebo R&B s komplexními harmoniemi, zatímco v Česku spíš frčí přímočará tvrdší hudba jako rock nebo metal, popřípadě kvalitní folk. Pak jsou tady i kulturní rozdíly. Myslím si, že slovenská hudba byla a je mnohem silněji navázána na západní pojetí hudby a má bohatou tradici i v žánrech, které třeba v české tvorbě úplně postrádám. Napadá mě třeba největší inspirace skupiny Elán – americká kapela Chicago, která je v česku známá spíš fajnšmekrům, zatímco na západě je to pojem třeba jako ABBA.

Máš svojich obľúbených slovenských interpretov alebo interpretky?

Opakovaně se vracím k Richardu Müllerovi, Jarovi Filipovi nebo k Andrejovi Šebanovi, ale libuji si i v méně „artových“ kapelách. I proto jsem moc rád za písničky, co se do inscenace Držím ti miesto ve finále dostaly, protože vytváří pestrý obraz kvalitní hudební scény. Zazní písně, které si – aspoň doufám – budeme všichni s publikem zpívat, ale i takové, které většina české společnosti možná ani nezná.

Jakub Urbánek, zkouška inscenace Držím ti miesto, Divadlo Husa na provázku
foto: Jakub Šnajdr

Vyberali ste ich s režisérkou? A ak áno, podľa akého kľúča?

Nejdřív udělala Anna první výkop a nabídla víc než čtyřicet slovenských pecek. Chtěla písně, které jsou kýčovité, plné klišé a známé i u nás. Z těch jsme pak společně vybírali, i když bylo opravdu náročné vzdát se tolika skvělých písní. Ačkoliv jsou některé možná kýčovité, mně se líbí, protože jsou hudebně velice sofistikované. Pak přišla na řadu tvorba divadelního scénáře a skečů, které písně zasadily do širších témat a kontextů. Když se vše začalo skládat, překvapilo mě, že přestože hudebně respektujeme originální písně, díky divadelním prvkům jim vytváříme unikátní vyznění. I když je finální výběr písní směsicí žánrů z různých období, objevují se v nich podobná témata jako je sebeprezentace Slováků, deficit lásky nebo potřeba pospolitosti a zázrak česko-slovenského bratrství. Vždyť už jenom skutečnost, že české divadlo dělá koncert se slovenskou hudbou, je symbolické gesto sounáležitosti a pozitivních vztahů.

Open-air premiéra inscenace Držím ti miesto proběhne 11. září 2025 na provázek.dvoře a zahájí tak v Divadle Husa na provázku divadelní sezónu 2025/2026 s podtitulem Neboj, neboj!.