Robin Mayer: Inscenace Pan Biedermann a žháři nepřitakává žádné straně

Tereza Turzíková: Robine, právě probíhá tvoje první spolupráce s HaDivadlem. Jaký máš k této scéně vztah a proč tě možnost spolupráce oslovila?

Robin Mayer: Vždy je radost spolupracovat se svěžím vánkem, který vyvětrá zatuchlost v duších Čecháčků. Oproti ostatním médiím panuje v divadle obecně mnohem svobodnější tvůrčí atmosféra. Pravděpodobně to pramení i z kolektivního vedení, které z člověka stírá strach otevřít se, a díky tomu se může dobrat daleko podstatnějších věcí. Velkou výhodu vidím i v tom, že divadelní diváci jsou zvyklí jít mnohým věcem více naproti a snesou i osobitější přístup, který by jinde neprošel. 

Pro inscenaci Pan Biedermann a žháři od švýcarského autora Maxe Frische jsi přebásnil chór. Jaká byla motivace za touto změnou a jak jsi při práci postupoval?

S kolegy jsme se usnesli na tom, že by řeč chóru měla mít frajírkovský ráz. Poslouchal jsem proto kvanta českého rapu, abych nasál swag správného chvástače.

Pan Biedermann a žháři, plakát inscenace
archiv HaDivadla

Do jaké míry se do tvé verze chóru propsal styl Maxe Frische z 50. let a jak je výsledný text formovaný současným úhlem pohledu?

Mluvu Maxe Frische jsem nechal ve Švajcu a pojetí Vůdce chóru, potažmo Chóru samotného, jsem po jazykové stránce více přiblížil dnešnímu divákovi. Důležité bylo neztratit původní myšlenku a ideálně ji rozšířit o nové souvislosti; to však nebylo těžké, jelikož původní text je kromě archaického jazyka skutečně nadčasový a všudyberný.

Pan Biedermann se mimo jiné zabývá tématem násilí a situacemi, kdy se snaha o nenásilí proměňuje v rezignaci a pasivitu. Jaký máš vztah k těmto tématům, co ti na nich přijde provokující?

Štvalo mě, že jsem někdy taky takový pan Biedermann, který se tváří, že je všechno v pořádku a nechce vyvolávat zbytečnou nepohodu. Jenže ve věcech, na nichž záleží, by se člověk neměl bát pohádat se třeba s vlastní babičkou. A to je dobré si občas připomenout.

Studoval jsi Divadelní fakultu JAMU (RTDS) a spolupracuješ s divadly, píšeš ale také vlastní scénáře, povídky a natáčíš krátkometrážní filmy. Která z těchto forem tě poslední dobou nejvíce naplňuje a proč?

V poslední době mě nejvíce naplňuje psaní textů pro Dollara Prynce a Ewu Farnou. Je příjemnou změnou, že se člověk nemusí niterně obnažovat před veřejností a může si občas jen hrát.

Můžeme prozradit, že Panem Biedermannem a žháři tvá spolupráce s HaDivadlem nekončí. Na co se můžeme v červnu těšit?

Robin Mayer: V červnu s kolektivem a Hansem Helmanzem chystáme scénické čtení hry, která mu už delší dobu leží v šuplíku.

Hans Helmanz: A její aktuálnost, v tématech koncesionářských poplatků, připosranosti, hulvátství i revitalizace humoru spadlých kalhot, čím dál víc nabývá na naléhavosti!

Proč by si diváci měli zajít na Pana Biedermanna?

Kdo nepřijde, je kanál. Pan Biedermann a žháři je férová hra, která nepřitakává žádné straně. Naopak rozechvívá niterní strunu každého jedince a dává prostor k vzájemnému pochopení –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ k němuž ve hře nedochází, ale v životě by k němu dojít mohlo.

Robin Mayer
Foto: archiv Robina Mayera

Robin Mayer se narodil na Znojemsku. Má zlé dvojče, Hanse Helmanze, které se nedávno vrátilo z dlouhodobého pobytu ve Francii a v zastavárně vyměnilo Robinovu křišťálovou sošku Prix Bohemia Radio za digitální kameru. Společně natáčí krátkometrážní snímky a píší texty. V jejich tvorbě se objevuje hravost houpacího koníka i gotické rytířství. Trpkost života je snesitelná jen díky komice –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a právě v tomto „ne-smyslu“ často odhalují pravdu. Možná i proto Robin strašně lže.

Premiéra inscenace Pan Biedermann a žháři se v HaDivadle odehraje 22. května 2026 od 19:30. Na první reprízy se můžeme těšit 24. a 25. května 2026.