Mobile menu
CED_OBSERVER 06

CED_OBSERVER 06

CED_OBSERVER je výzkumná stáž/ laboratoř pro vysokoškolské i středoškolské studenty a studentky, kterou Centrum experimentálního divadla iniciuje od roku 2020. V minulých letech tím CED navázal pedagogicko-výzkumnou spolupráci s Masarykovou univerzitou v Brně a s Univerzitou Palackého v Olomouci.
 

Během jara 2023 se stáž uskuteční již pošesté, tentokrát na téma vibrating ruins. Stáží provede performerka Katarína Marková a divadelní výzkumník, teoretik průsečíků ekologie a divadla, Milo Juráni. Přihlášky na stáž je možné zaslat do 26. 3. 2023.

 

 

 

CED_OBSERVER 06: vibrating ruins 


Ruins are both memento mori for the individual and whole cultures and, often at the same time, an inspiration or a challenge. To confront a ruin is to confront the inevitability of dissolution, personal and cultural, but it is also to see oneself as the inheritor of a long and enduring tradition.

Elisabeth Wanning Harries: The Unfinished Manner, 1994.

 

Ruiny jsou budovy a místa, která existovala určitý čas, aby plnili konkrétní funkci, ale v jistém momentě, z (ne)jistého důvodu, svoji funkci plnit přestala.

Vizuální umění rádo reprezentuje ruiny jako opuštěné, prázdné, fascinující a monumentální atrakce. Někdy to vypadá, že člověk odešel nedávno, jindy zase, že opustil planetu, že zmizel navěky a zanechal tu jen zamlžené fragmenty kolapsu. Reprodukce tohoto typu je patetická a sentimentální. Živí totiž klišé tajemství a dobrodružství, čímž zkresluje pohled na tak komplexní reziduum (teda něco, co zůstalo, přetrvalo, odolalo), kterým je ruina. Redukce „skutečnosti“ ruin vytváří falešnou iluzi vyprázdněného objektu plného významů, historie i kontextů - objektu kterému mnohé chybí. Ruiny jsou tímto způsobem nejen umrtvené, ve stavu „po použítí“, ale najednou jako by ztratili minulost, současnost i budoucnost.

Smyslem našich setkání bude performativní zkoumání toho, co všechno vlastně může být ruinou, co ovlivňuje její stav a co je potřebné k tomu, aby se změnil nejen její obraz, ale i ona samotná. Ruiny, v jakékoliv podobě (kulturní artefakty, přírodní scenérie, nefunkční předměty, vnitřní rozpory,...) se pokusíme rekonfigurovat a reimaginovat různými způsoby. Nebudeme v tom sami. Pomohou nám vitální praxe filozofek  Donny Haraway a Anny Tsing, megafauna a mikfroflóra. Na závěr laboratoře budeme prezentovat naše “výsledky výzkumu” veřejnosti. Formu zvolíme společně v rámci laboratoře.

Ve falešně umrtveném budeme kolektivně hledat živé a vibrující, abychom odkryli, jak se tu střetávají doby, politiky, události, diskurzy, příběhy, bytí a setkání lidských a mimo-lidských těl, technologií i světů. Jsou ruiny skutečně místem kolapsu, jsou místem potenciálu, anebo? 

 

 

Termíny:


14. 4. 10-17 hod

15. 4. 10-17 hod


27. 4. 10-17 hod

28. 4. 10-17 hod


29. 4. 10-20 hod 

 

 

Podklady pro přihlášení:


Motivační dopis o délce cca 1-2 NS (krátce představte sebe, čemu se věnujete a především proč vás téma laboratoře konkrétně zaujalo či z jakých perspektiv nad ním uvažujete).


Motivační dopis zasílejte na e-mailovou adresu cedit@ced-brno.cz do 26. 3. 2023.

Do 31. 3. 2023 vám potvrdíme účast a zašleme přesný harmonogram úvodního setkání a rámcový program celé laboratoře.Mimo to vám zašleme také hlavní i doplňující studijní materiály.

V případě jakýchkoliv dotazů se obracejte na e-mail cedit@ced-brno.cz nebo na organizátorku laboratoře Barboru Liška +420 604665794.

 

 

Podmínky účasti:

K účasti vyzýváme studující jakéhokoliv vysokoškolského oboru či střední školy. Účast není finančně honorovaná, ale lze si ji vykázat v rámci příslušného předmětu či praktické stáže v kurikulu vašeho studia.

Účast na stáži je zdarma.

Jazykem laboratoře je čeština a slovenština, případně angličtina v případě nepřeložené cizojazyčné literatury.

Od frekventantů a frekventatek požadujeme účast na všech setkáních. 

 

 


Provázející: 


Katarína Marková (Slovensko/Německo/Rakousko)

se pohybuje po trajektorii Bratislava ↔ Bochum (se zastávkami v Martině, Vídni, Augsburgu, Düsseldorfu, Flensburgu...). V roce 2018 spolu s Franziskou Schneeberger a Marlene Ruther založila performativní skupinu MFK BOCHUM (https://www.mfk-bochum.net/). Umělkyně spojuje široké spektrum uměleckých, osobních i politických zájmů – od feministických teorií přes somatické praktiky až po dopravní politiku v německém Porýní. Ve své praxi se pohybují mezi performancí, teorií, tancem, vizuálně-akustickým uměním a nyní se navíc orientují i na oblast uměleckého vzdělávání. V roce 2020 byly členky MFK Bochum stipendistkami Christoph Schlingensief Fellowship, v roce 2021 získaly Flaußen Stipendium a v roce 2022 uvedly na festivale Favoriten v Dortmundu site-specific performance o dálnici a automobilismu SONIC HIGHWAY. V zimním semestru 2022/2023 vedly na Ruhr Universität v Bochumi seminář na téma „LUST“ (chuť, potěšení) a momentálně pracují na svém prvním celovečerním tanečním kuse Recycling Embodiment.

Katarína spolupracuje též s uměleckým duem Caroline Kapp & Julia Nitschke. Spolu zkoumají neviditelné mocenské struktury a demonstrace moci. Je součástí Public Performance School ve Vídni pod vedením Claudie Bosse (theatercombinat) a pravidelně vede divadelně-performativní workshopy v rámci Ruhrfestspiele v Německu.  S Milem Juránim ji spojuje práce na umeleckém výzkumu Site of rifts and tank drifts / Tankodróm. Výchozím bodem jejich zkoumání je bývalé tankové cvičiště. Opuštěný tankodrom vnímají nikoliv jako nefunkční ruinu, ale jako živou križovatku politik, životů, příběhů, přírodnin a objektů, které na tomto místě byli, jsou a budou.

Katarína je fanynkou světelné difrakce, mlhostroje a akustického stereo rezonátoru a absolventkou oboru Szenische Forschung na Ruhr Universität v Bochumi (MA).

 

foto: Jana Mila Lippitz 

 


Milo Juráni (Slovensko/Německo)

je teatrolog, který od roku 2015 zkoumá průniky divadla a ekologie. Pohybuje se po trajektorii Bratislava ↔ Bochum, i když teoretizuje převážně z Bratislavy. V semestru 2018/2019 vedl na Ruhr Universität seminář o ekologickém divadle, v semestru 2020/2021 tamtéž absolvoval doktorandský Erasmus+. Dizertační práci s názvem Scénické umenia v antropocéne obhájil minulý rok na bratislavské VŠMU. Je pořadatelem několika konferencí i série rozhovorů Divadlo v ére antropocénu (Mloki.sk). V současnosti pracuje v Divadelním ústavu Bratislava na interdisciplinárním projektě Antropo(s)céna – zkoumá potenciál aplikace cirkularity a udržitelnosti ve slovenském divadle.

Vedlejším tématem jeho dizertačního výzkumu byly úvahy o možnostech deantropocentrizace scénické praxe. To nastartovalo jeho vlastní zájem o utváření praktických modelů. V roce 2021 získal pro tento výzkum podporu NRW-Künstlerstipendium a zaměřil se na možnosti mapování průsečíků politik, historií, geologií i ekologií na různých „sites“. S Katarínou Markovou nejintenzivněji pracuje na interdisciplinárním projektu Site of rifts and tank drifts / Tankodróm. Bývalé, dnes nefunkční, oficiálně opuštěné a údajně pusté cvičiště nad slovenským Martinem zkoumají jako místo neustálých proměn a aktivity – minulého kolapsu i budoucího potenciálu. 

Milo je fanouškem MFK Bochum, dekolonizace mimo-lidského světa a modré mašiny a absolventem divadelní vědy na  VŠMU a environmentalistiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě.

 

foto: Jan Fuchs

 

 

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Evropské unie.

 

 

 

 

english