Jonáš Gruska je zvukový umělec, který se věnuje terénnímu nahrávání a experimentální hudbě se zaměřením na chaotické a polymetrické generativní kompozice, netradiční ladění a výzkum psychoakustických vlastností prostorů. Letos připravil kurátorskou koncepci jednorázového site-specific projektu Terénu s názvem Order of Sonic Chaos (18. 8. - 14. 9.), která vychází ze specifik katakomb Centra experimentálního divadla – čímž navazuje na projekt Spooky Butt pod kurátorskou záštitou Šimona Kadlčáka a Daniela Hüttlera, který se odehrál minulý rok. Interdisciplinární program se skládá ze tří částí, které autorsky připravují lokální i zahraniční umělecké osobnosti a kolektivy. Každá z nich nabídne dočasnou audiovizuální instalaci, hudební performance, setkání s autory a autorkami a komentované prohlídky. S Jonášem jsme v rozhovoru hovořili nejen o koncepci celého projektu a o jeho jednotlivých dílech, ale také o jeho tvorbě, o filosofii zvuku a o náboženských rituálech.

Letošního ročník festivalu Divadelní svět Brno nabídl kromě inscenací hlavní programové linky rovněž řadu doprovodného programu v podobě koncertů, prohlídek divadelního zákulisí, interaktivních procházek a také debat. Jednou z nich byl v pořadí již pátý kulatý stůl Knihovny a archivu CED, tentokrát na téma (ne)možnosti divadelní kritiky. Jaký je aktuální stav české divadelní kritiky? Co by mělo být jejím úkolem a s jakými výzvami se potýká?

Ve dnech 8. - 10. dubna 2022 proběhlo zahájení programu INTERMEZZO v GAMPA – Galerii města Pardubic, na němž se kurátorsky podíleli i umělecký šéf a dramaturg platformy Terén Matyáš Dlab a Lukáš Jiřička. Společně s GAMPOU připravili koncepci spočívající ve slučování jednotlivých vrstev programu, který plánují nadále rozvíjet. O mezioborové a meziinstitucionální spolupráci obecně, stejně jako o specificích konkrétního kurátorského přístupu v galerii GAMPA, hovořili s Kristýnou Businskou.  

Jedna z nejvýznamnějších tuzemských divadelních událostí – festival Divadelní Flora – se po třech letech konala v tradičním květnovém termínu. Flora s mottem NEW WORLD 2.022 otevřela otázku, kam má směřovat kulturní instituce ve světle návratu z pandemie a hrozeb souvisejících s krizí klimatickou. Toto téma se stalo hlavní festivalovou linkou i prostřednictvím profilu Ivana Buraje a fokusu na nerůstové směřování HaDivadla.

Tereza Volánková, Dominik Teleky, Dalibor Buš a hudebník Martin Konvička, čtveřice provázkovské improterapie, osvětluje, proč se „improvizace“ nerýmuje s „nazkoušet“, jaká síla spočívá v naladění na druhého a kde během večera promlouvá kolektivní vědomí.

U příležitosti letošních oslav Dne nezávislého Běloruska, tedy 25. března, uvedlo Centrum experimentálního divadla dokumentární představení Hranice. Co chtějí? Co chceme?, po kterém následovala diskuse na téma „hranice“. Kromě aktérů a aktérek představení se ji zúčastnili reportérka Ivana Svobodová a politolog Aliaksei Kazharski, moderovala reportérka Jana Ustohalová.  Co přesně se slaví 25. března? Na základě jakých materiálů vzniklo uvedené dokumentární představení a co je jeho hlavním cílem? Jaká je aktuální situace na bělorusko-polských hranicích a jaké aktivity plánuje Ambasáda nezávislé běloruské kultury v ČR? Na tyto otázky odpovídal David Zelinka a Sjarhej Smatryčenka.

Kristýna Boháčová a Marie Klemensová, knižní redaktorka a pedagožka v lesní školce. Od letošní sezony ale také lektorky Divadla Husa na provázku. Co pro ně znamená divadelní lektorství? Z jakého prostředí na Provázek přišly? Jakými formáty doprovodného programu reflektují témata provázkovských inscenací?

Tajemně ambivalentní, vášnivě soustředěná. Ivana Hloužková, jedna z opor provázkovského souboru, získala v roce 2021 Cenu města Brna v oblasti „dramatická umění“. Zcela oprávněně. V rozhovoru na moment vystoupila ze svých rolí a ukazuje, že hraniční situace  – laskavost i zlost, samota i opera – jsou silami, které ji pohání.

Lora Krasteva is an artist and cultural producer. She is currently on a residency in Teren, which will result in the BECOMING CZECH gathering on 21st and 22nd of March. This project is one of the many cross-border presentations of performance art under the Perform Europe initiative. It will explore the relationship of first-generation migrants in Brno to the ideas of national identity, belonging, and the broader issues of migration. 

Ústav racionalizace ve stavebnictví. Přesně z tohoto místa přišel na konci 80. let Ondřej Hrab, aby se stal manažerem HaDivadla. Ano, muž, kterého dnes každý fanoušek divadla zná jako šéfa pražské Archy, má k Brnu skutečně úzký vztah. Proč? Jak se před lety stal tak zvláštní „přestup“ a proč teď plánuje ukončit zajeté fungování Archy a přetavit ji do něčeho jiného? Přečtěte si inspirativní myšlenky muže, který se mezi jevištěm a hledištěm pohybuje skoro celý život. 

„Já jsem dlouho předtím, než jsem do HaDivadla skutečně napevno nastoupil, dělal jejich pražského agenta, ambasadora, který hledal místa, kde bude soubor účinkovat. Ve zmíněném ústavu nějakou shodou okolností zapomněli na to, že sociologie je buržoazní pavěda, a zůstalo tam sociologické oddělení. To bylo kádrově neperspektivní místo, a proto tam pracovala skvělá parta opozičních intelektuálů. Já jsem měl to štěstí, že jsem se mezi ně dostal. Měl jsem vlastní stůl, na něm telefon, a tak jsem se vedle své práce mohl starat o pražská představení HaDivadla,“ vzpomíná na počátek 80. let Ondřej Hrab. Asi dva roky měl za cíl stát se plnohodnotným zaměstnancem divadla, ale povedlo se to až v roce 1985, kdy se soubor stěhoval z Prostějova do Brna.