Společně víme víc než ta nejchytřejší z nás

https://sdruzeny.org/dekolonialni-ctenarsky-krouzek/

Text vyšel v CEDITu 15: Infrastruktury v roce 2025.

„Ježiš, tak takhle profesorka se fakt ráda poslouchá!” Proletí mi hlavou na schůzce ohledně překladu knihy v rámci předmětu na fakultě. Táhne se to. Už tu sedíme tři hodiny, napůl studentstvo, napůl vyučující, a debatuje se nad tím, jak k překladu přistoupit. Kručí mi v břiše a nedokážu se soustředit. Přestože teoreticky mělo jít o skupinový projekt, prostor si zabírají jen dvě vyučující na úkor ostatních. Vypadá to, že studující se stydí zapojit, přestože slyšet více perspektiv by mohlo naši diskuzi efektivně posunout k informovanějšímu a komplexnějšímu řešení. Rád bych řečnice odsoudil, jak jsou sobecké, že nemyslí na blaho skupiny a debatují, jako kdyby si chtěly podmanit protivnici a ukázat, že jsou tou největší mistryní své disciplíny.

Podobné chování jsem pozoroval jak u jiných, tak i u sebe mockrát. Člověk je totiž mezi-závislý pozemšťan. Jsme příroda a existujeme jen díky vazbám na ostatní lidi, na rostliny, které jíme, na stromy, díky kterým dýcháme, na vodu, která námi koluje. Stejně jako chování kůrovce odráží dynamiku člověkem uměle vytvořeného ekosystému smrkových monokultur, tak i v naší skupině je chování dvou symptomem hlubší dynamiky celku. V tomto případě je hlubší dynamikou velký příběh o bělošském civilizovaném občanovi, který je racionální, samostatný a jehož přirozeným cílem je zvítězit nad ostatními a tím pádem získat možnost profitovat z globálního systému modernity. Tento příběh je přítomen v naší každodennosti a tak se jím stáváme i my. Kvůli tomuhle příběhu jsme pak od malička vnořeny*i skrze rodinu, politiku, média a vzdělávání plné debatních soutěží do společnosti, která se vztahuje ke znalostem individuálně, a to skrz soupeření, za které jsme navíc odměňovány*i. 

Žijeme ve světě, který nám odepírá naplnění základních potřeb od bydlení, jídla, bezpečnosti, přes vztah s krajinou až po přátelství, intimitu, sounáležitost. Tento svět se nám snaží namluvit, že ostatním se nedá důvěřovat, že jsou zlé*í a jediný možný způsob, jak naše potřeby naplnit, musí být skrz nákup a prodej na trhu orientovaném na zvyšování zisku jedince. Honbou za naplněním svých potřeb způsobem soutěže s ostatními však ale přiživujeme nerovnosti a omlouváme, přehlížíme nebo aktivně zahalujeme násilí na ostatních, díky kterému může být naše výhra možná. Abychom si ještě více nedůvěřovaly*i, jsme systematicky odnaučovány*i v mainstreamovém školství společně debatovat za účelem nalézt takové řešení, které bere v potaz potřeby všech. 

Jsme potomstvo generací zdecimovaných individualismem a mnoho z nás dlouhodobě trpí samotou. A proto, když zkusíme společně diskutovat, jako my na zmíněné schůzce k překladu, ukáže se, že to není snadné, že se nám ozývá strach z nedostatečnosti, soudíme se navzájem a probublává náš návyk debatu prožívat jako zápas. Jenže krize dneška, jako je chudoba, militarizace a planetární rozklad, vyžadují, abychom se uměly*i efektivně rozhodovat, jednat a vzájemně si pomáhat. Musíme trpělivě pozorovat ten příběh o houževnatém samostatném hrdinovi, který překonává překážky a dobývá nepřátele i půdu. Je to jeden z příběhů, které musíme zkompostovat, pokud chceme být vnímavým, asertivním a odpovědným soudružstvem naší planetě i sobě navzájem. 

Jak si tedy vybudujeme dovednost vztahovat se ke znalostem způsobem, který nás spojuje? Kým se potřebujeme stát, abychom vytvořily*i svět vzájemnosti? Hodnota nezávislých čtenářských klubů jednak může být v jejich obsahu, například, že takové kolektivy čítávají díla z pera utlačovaných, jejichž hlasy jsou zamlčovány. Jejich hodnota leží právě v otevírání a držení prostoru pro bolesti, které přináší hlubinné učení dovednosti chápat sebe sama jako patřící do celku. Můžeme si v nich zkoušet zas o kus dál protáhnout naši empatii k jiným žitým zkušenostem. Můžeme si zkoušet kriticky nahlížet na to, jak naše vlastní tužby po pohodlí mohou záviset na bolesti jiných. Můžeme zkoušet různé nástroje nabourávání nerovností uvnitř naší skupiny. Můžeme zkoušet přicházet na řešení, které neupřednostňují potřeby jedné na úkor druhé. Můžeme tak opečovávat pomalé chřadnutí světa, jak ho známe, a začít s prenatální péčí o budoucnost jinou, jinde, jinak. Naštěstí pukliny, ve kterých je vyživována rozmanitost a vzájemnost těchto jiných infrastruktur poznání, již existují.

Popisy kroužků

Dekoloniální kroužek SdruŽen
Ve feministickém kolektivu SdruŽeny chápeme dekolonizaci jako nedílnou součást cesty ke skutečně svobodné a sociálně spravedlivé společnosti. Proto jsme v červnu 2024 založilx Dekoloniální kroužek, kde společně čteme texty, posloucháme podcasty a diskutujeme o různých tématech souvisejících s dekolonizací. Setkáváme se jednou měsíčně a stihlx jsme se již věnovat například dekolonizaci v českém kontextu, dekolonizaci postižení, dekoloniální terapii nebo dekolonizaci veganství. Vždy rádx vidíme nové tváře a jsme otevřenx jakýmkoli návrhům a novým tématům k diskusi.

Dekoloniální kroužek není škola, ale komunita. Proto vůbec nevadí, když se účastnictvo nestihlo seznámit se všemi doporučenými zdroji pro dané setkání. Česká společnost v současnosti stojí na prahu dekolonizace, a proto potřebujeme především bezpečný prostor, kde můžeme sdílet naše vlastní zkušenosti s patriarchálním a (neo)koloniálním útlakem. Potřebujeme místo, kde se budeme moci vzájemně podporovat a mluvit o tom, co nás bolí. Kde si budeme moci dovolit dělat chyby a učit se z nich. Dekoloniální kroužek by měl být přesně takovým prostorem.

Nerůstová čtenářská dílna
Nerůstové čtenářské dílny pořádá organizace NaZemi od roku 2022, od února 2024 již pravidelně jednou za šest týdnů vedle dalších vzdělávacích aktivit, jakými jsou například Nerůstová akademie nebo Letní škola nerůstu. Společně chceme poznávat konkrétní příklady, skrze které můžeme začít prosazovat nerůstovou transformaci pro svobodný, rovný a mezidruhově solidární svět.

Během těchto čtenářských setkání chceme prohlubovat naši analýzu dnešních krizí a jejich příčin a seznamovat se s konkrétními funkčními řešeními ze světa, abychom v rámci našich aktivit či požadavků dělali věci, které jsou smysluplné a efektivní. Chceme zkrátka posilovat naši kapacitu přispívat k celospolečenské transformaci u nás v Česku. Věříme, že vyhradit si čas na společné studium a diskuze je pro tento účel klíčové, proto Vás všechny zveme se k nám přidat.

Kroužek intersekce
Kroužek intersekce je studentský, nezávislý a imaginativní prostor kolektivního čtení a učení, jehož součástí je i budování facilitačních schopností účastnictva, které se ve facilitaci textů střídá. V diskuzích nad texty se nezaměřujeme pouze na hledání intersekcí různých společenských nerovností, ale také na hledání možných způsobů transformace. Slovem kroužek vyjadřujeme touhu po zjemňování a zcitlivování a stejně tak jím oslavujeme dětskost, hru a imaginaci. 

Impuls založit kroužek intersekce přišel v říjnu 2022. Naší primární motivací tehdy byla osobní potřeba vytvořit prostor, kde by se otevřeně debatovaly intersekcionální feministické texty. Takové prostředí jsme totiž jako začínající badatelky*é v institucích postrádaly*i. Podoba našich setkání se postupně proměňovala spolu s tím, jak se rozrůstala a proměňovala skupina lidí, která na naše setkání chodí a facilituje je. Vedle samotné diskuze nad textem se důležitým aspektem stala metodika, kterou neustále kultivujeme skrze vzájemné interakce s účastnictvem. Nyní cílem kroužku intersekce není pouze hledání intersekcí různých společenských nerovností a útlaků, ale také revoluční imaginace, svobodné sdružování či narušování hierarchií uvnitř kolektivu.