Dramaturgická pracovna
Dramaturgická pracovna, nový předmět na Katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, je prvotně prostorem pro setkání a oboustrannou výměnu studujících a vyučujících, která svůj směr, cíl a zadání formuluje právě skrze setkání samotné a sdílenou společnou inteligenci, sensitivitu, zkušenost či spekulativní vizi.
Text vyšel v CEDITu 16: Živé infrastruktury v roce 2025.
Tato svého druhu laboratoř je otevřenou platformou, v níž se témata rodí a animují skrze kolektivní proměňování kompoziční matérie, tesání či opracovávání a zpřesňování. Je to platforma, kde spíše sami studenti mohou být hybateli a novými objevovateli nejen aktuální, ale i možné budoucí podoby této profese. Také se mohou směle stát tvůrci nového pojmového aparátu a příhodného slovníku, které mohou tuto velmi hybridní a těkavou disciplínu definovat v podobě, jež je aktuální a vykračuje mimo mantinely uvažování opřeného například o dramatický text či jinou literární předlohu nebo ustálenou strukturu a formu.
Dramaturgický subjekt je těkavé, nestálé povahy. Je součástí divadelního organismu, ale jeho výhodou i nevýhodou je jeho mnohdy skryté konání, málo rozpoznatelný vliv i těžko definovatelná sociální a politická dimenze. Proto je vhodným typem pro kolektivní i individuální zkoumání, protože se v případě dramaturgie nejedná o uzavřený systém, ale nesourodý keř rozbíhavých pravomocí, politik, estetik, pozic. Víme i nevíme, čím dramaturgie je.
Výstupy z pracovny mohou být různorodé – diskuse, texty, manifesty, videa, prezentace, kolokvia, nekonečné porady i rychlé soudy, ale také soupisy omylů, slepých stezek či principů, jež se jeví jako trvalé.
V tomto textu přinášíme zprávu o prvním společném semestru, který na základě materiálu společných setkání zpracovaly dvě členky pracovny, Michaela Čajkovičová a Eliška Peřichová. Na Dramaturgické pracovně se podíleli studující a vyučující KALD DAMU: Yanina Arlova, Michaela Čajkovičová, Samuel Černuško, Anastázie Dobrodinská, Adam Dragun, Matouš Gottvald, Marta Ljubková, Lukáš Horn, Lukáš Jiřička, Tereza Jordanová, Jan Křeček, Matěj Laitl, Terézia Mikléová, Eliška Peřichová, Tomáš Procházka Alexandra Reljićová, Daria Shalyigina, Pavlína Šmídová, Eva Vrbová
DRAMATURGIE
Dramaturgie je pojem, který se neustále redefinuje. Proměňuje se v závislosti na kontextu a procesních podmínkách, proměňuje se v čase. Každý nový projekt, každý nově nastavený proces dramaturgii přetváří. Klademe si otázku, jestli je cesta neustále vytvářet nový jazyk, který bude schopný vystihnout komplexitu současných dimenzí dramaturgie, nebo je pro nás přínosnější hledat její konstanty a zhmotňovat její jádro.
Dává smysl neustále přejmenovávat něco tak proměnlivého? Jaký je vztah mezi činností a pojmenováním? Máme stále platný historický pojem dramaturgie, nebo se právě rodí nová podoba této profese? Redefinice dramaturgie nemusí nutně znamenat tvorbu nových slov, ale spíše hlubší porozumění a reinterpretaci existujících a zažitých pojmů, které stále mohou vymezovat pole, v němž se každý dramaturg nachází a skrze svoji činnost jej aktualizuje. Pojmy mohou mít stále svoji platnost, jen jejich náplň se rozšiřuje, posunuje. Termín dramaturgie tak moc řešíme, opečováváme a rozebíráme proto, abychom o něj nepřišli. Ačkoli v současnosti režie stále dominuje divadelní práci, je možné, že vstupujeme do nové epochy dramaturgie, která se stává stále více autonomní a neoddělitelnou součástí celkového procesu tvorby? Co dramaturgické uvažování přináší do uvažování o tvorbě a práci?
Dramaturgie je práce s limity a omezeními. Ty však nemusejí být negativní: dramaturgie chápe podmínky, akceptuje daný stav, obrací pozornost na elementy, vrstvy a kontexty či osoby, se kterými pracuje. Hledá to, co to je, a zároveň způsob, jak to může být víc tím, čím to je.
Dramaturg je někdo, kdo nachází souvislosti v chaosu, aby se dílo mohlo stát autonomním organismem, systémem. Zpochybňuje a verifikuje přístupy a nástroje – někdy je potřeba vnést něco neočekávaného, zvolat: tohle ne, tohle je slepá cesta, skopnout věci ze skály a začít stavět jinde. Vkrádá se do těla celku a boří zavedené struktury, narušuje imunitní systém tvůrce i díla. Staví se do opozice, rýpe, aktivizuje.
Úkol dramaturga je říct, co nefunguje, bez emocionální vazby k vlastním nápadům, ale se vztahem k dílu jako celku a plnou odpovědností za něj. Dramaturg funguje v určité míře intuitivně. Dramaturgova intuice je temná oblast, kterou nelze racionalizovat. Ruku v ruce s intuicí jde i zkušenost.
Dramaturgie hlídá koherenci jazyka, kódu, kterým dílo komunikuje. Čte nejen horizontálně v čase, ale i vertikálně – napříč všemi vrstvami.
Role dramaturga v týmu může být přenosná. Někdy se rozpustí, stane se kolektivní silou. Nebo se taky rozplyne a úplně zmizí. Pokud není dramaturg jasně určen, může se stát, že některé aspekty dramaturgie zůstanou opomenuty, protože dramaturg je ten, kdo má schopnost vykročit mimo dílo a nahlédnout na celek s vědomím jeho vnitřních tkání.
DRAMATURGIE JE PROFESE. DRAMATURGIE NENÍ NÁVOD. DRAMATURGIE JE SELEKCE. DRAMATURGIE NENÍ ŘÁD. DRAMATURGIE JE SYSTÉM. DRAMATURGIE JE VIRUS. DRAMATURGIE JE JISTIČ. DRAMATURGIE JE VYJEDNÁVÁNÍ, MEDIACE. DRAMATURGIE ZRCADLÍ. DRAMATURGIE JE PŘEKLAD Z JEDNOHO JAZYKA DO DRUHÉHO. DRAMATURGIE JE HLEDÁNÍ JAZYKA PRO TO, CO SE RODÍ.
Dramaturgie jako…
Na začátku jsme se rozhodli zkoumat dramaturgii prostřednictvím otázky:
Co není dramaturgie? V tomto duchu jsme formulovali několik tezí, které jsme následně rozebírali, rozkládali, ohýbali a různě variovali:
Dramaturgie není režie.
Dramaturgie není příroda.
Dramaturgie není zavařování.
Dramaturgie není vždy stejná – univerzální.
Dramaturgie není zanedbatelná.
Dramaturgie není spojená pouze s textem.
Dramaturgie není obchod.
Dramaturgie není skákání přes švihadlo.
Většinou jsme dramaturgii zkoumali spíše metaforicky, skrze negování daných tvrzení. Zároveň jsme uvnitř debat objevovali další přirovnání jako kompost, město nebo archiv, a pomocí jazykových prostředků daného světa nacházeli způsoby, jak se o dramaturgii bavit.
Vznikly tři texty Dramaturgie jako..., které mohou sloužit jako prostory, do kterých se různé aspekty dramaturgie promítají.
Dramaturgie jako zavařování
Proces zavařování – z něčeho, co je sezónně čerstvé, uděláme celoroční záležitost.
Snažíme se zachovat to, co nemůžeme sníst a strávit najednou, čeho je nadprodukce. Zavařujeme taky na těžké časy, kdy ono čerstvé už nebude dostupné. Schováváme si suroviny na potom, vytváříme extrakt, koncentrát léta, nálady. Máme většinou mnoho kusů sklenic od stejného druhu, ale každá várka je jiná. Ročníky zavařenin stojící někde ve sklepě nebo ve špajzu čekající na moment, až jednou budeme mít chuť zrovna na černý rybíz 2020. Některé ročníky se tváří jako jiná surovina – dýně à la ananas – vezmu dýni a předstírám, že to je ananas.
Když už se ale rozhodneme sklenici otevřít, nikdy nevíme, jak bude chutnat. Jestli už nesmrdí, jestli jsme ji dobře zavařili, jestli jsme ji pořádně uzavřeli. Nejde to ověřit, dokud sklenici neotevřeme. (Nejhorší je darovat ji, aniž bychom se přesvědčili, že je ještě dobrá.) Chce to sílu to otvírání. Občas musíme dovnitř pustit trochu vzduchu, abychom uvolnili tlak. Pak se setkáme s něčím, co jsme zakonzervovali, a něco se o sobě zpětně dozvíme.
Zavařování je tepelná úprava, zážeh, převar, zbavení nedokonalostí. Zavařování není to stejné jako fermentace. Zakonzervovaný tvar můžu opustit, zatímco o fermentované produkty se musím starat, musí zůstat stále živé, protože když se procesy zastaví, začne to hnít.
Dramaturgia ako kompost
Kompost ako kompozícia. Kompost ako skúšobný proces. Kompost premeňajúcí materiál. Existujú určité zásady, ktoré je nutné dodržať; vrstvenie, prevzdušňovanie a prizvanie iného druhu. Dážďovky prevzdušňujú hlinu usadzujúcu sa naspodku kompostu, zároveň pomáhajú pretvárať hmotu. V komposte sa akumuluje energia, život. Keď ho raz za čas nepremiešame, vznikajú v ňom škodlivé, horľavé plyny. Ide o dlhý proces, ktorý potrebuje svoj čas na to, aby mohol fungovať autonómne, avšak vždy príde moment, kedy je nutné ho prevzdušniť. Z hliny neskôr vzniká humus, hnojivo. Ide o veľmi kvalitný základ, pre zahájenie ďalších potenciálnych procesov. Je možné, že plody rastúce z tohto základu časovo presiahnu tých, ktorí s daným kompostom začali. Treba sa zmieriť s tým, že plody zároveň môžu skončiť na inom komposte, a ďalej sa transformovať. Kompost nie je hnitie. Hnitie rozkladá a degraduje materiál.
Dramaturgie jako město
Když se ztratíte ve městě, tak bloudíte, nastupují pochyby – ale objevujete víc. Pokud ovšem nepoužíváte Google Maps, které vám ukážou cestu, a vy se nedíváte nalevo, napravo, protože už ty prostory nepotřebujete poznávat
a domýšlet.
Na začátku (procesu) stojí možná jenom letmý impuls nebo se letmý impuls teprve hledá a vy se s celým týmem prodíráte houštím. Bloudíte po mapě města, které neexistuje. Nějakou orientaci máte, máte zkušenost sebe jako chodce. Ale jste v neznámém teritoriu, nevíte, jestli a kde se občerstvíte, zda něco najdete a co si odnesete. Když máte cíl, kam chcete dojít, tak je frustrující se ztratit, protože potřebujete být na konkrétním místě, ale když je cíl obecnější nebo nejde o konkrétní místo, tak ztracenost nemusí být frustrující. A taky tam možná chcete dojít rychle, protože ještě chcete večer být někde jinde, ale když tam chcete dojít během toho jednoho dne a je vám jedno, jak rychle, tak můžete být i trochu ztraceni, ale víte, kam míříte.
Když se chcete ztratit, ale zároveň u sebe máte navigaci, máte oporu. To může věci v případě potřeby urychlit, a taky to přináší pocit bezpečí mít se jak vrátit na „správnou“ cestu. Je to jiné, než když bloudíte a musíte najít třeba ubytování. Je to adrenalin.
Když používáte jenom navigaci, může se stát, že město ani neexistuje, že existuje jen jedna cesta, kterou vás navigace vede. Jakože je psáno, že to město je, ale vlastně se pořád chodí jenom tou jednou stejnou cestou, a to město úplně zmizí. Zůstane jen jedna známá, nejkratší cesta.
Dramaturgie jako obchod není dramaturgie
Tezi „dramaturgie není obchod“ jsme v průběhu diskuze začali zkoumat obráceně. Přirovnání dramaturgie k obchodu jsme se rozhodli použít jako zadání pro cvičení extrémní vizualizace. Úkolem bylo nakreslit co možná nejkonkrétněji obchod vystihující naše uvažování o dramaturgii. Jak se později ukázalo, většina z nás měla potřebu se vůči tomuhle tvrzení spíš vymezit a představit si jiné typy architektury nebo uspořádání vztahů v prostoru.
Obchod jako archiv.
rezervoár, sahání po poličkách, výběr
platí se zkušeností a vzpomínkami
(beru z toho, co vím, cítím)
ale dramaturgie není jenom pouhé vyndávání věcí z regálu
→
Možná je to lékárna.
popis symptomů a nabídnutí zboží
→
Představa velkých výtvarných potřeb.
Obchod jako dramaturgie obecně,
kam člověk může přijít a vybírat,
ptát se.
Zboží je sice organizované,
ale i skryté.
Měnou je čas strávený v obchodě.
kdo je ten, co zboží prodává, a co je to zboží?
kdo je dodavatelem zboží?
Prodávající není,
je to spíš sklad se šipkami,
které ti ukazují směr.
Čas se ukládá zpátky do věcí: je slisovatelný.
Místo v sobě ukládá všechny zkušenosti.
Když mě něco napadne
tak tento sklad musím navštívit.
Zboží v tomto skladu se přeskupuje
vždy, když z něj něco „vytáhnu“.
→
Tři automaty na žvýkačky.
I. Vnitřní zdroje
II. Vnější pozorování
III. Rešerše
různé příchutě žvýkaček,
to, co nám vypadne, rozžvýkáme na výsledný „produkt“
když chceme něco specifického, musíme otočit několikrát
Nemůže to být náhodné, dramaturgie je přece vědomá, řízená činnost.
kdo to plní?
je to bezedné?
plní si to sám dramaturg?
uzavřený cyklus
~ dramaturgie je žvýkání ~
vůně dechu,
barva jazyka,
vyfukující bubliny (to, co říká dramaturg zbytku týmu)
vracejí se žvýkačky do systému?
zkušenosti se dají používat dál
jen se musí předělat
to přežvýkané se nevrací stejné
někdy se ale vyžvýká a chuť se ztrácí
ani vůně
barva
arzenál se vyčerpá
~ směňování žvýkaček ~
kdokoliv si může vzít, kousnout
pod automaty často leží jejich obsah
~ dramaturgie je sdílení ~ čehokoliv: vědomostí, postřehů, zdrojů
a souvislostí
dá se podvádět? otáčet příliš často?
nahoře je víko: můžu si sáhnout, pro co přesně chci?
(náročnost na žvýkací svaly)
některé automaty nemusí být průhledné
barevné žvýkačky pak chutnají i vypadají jinak, nečekaně
~ žvýkací medicinbal ~
proces nejde vrátit (homogenní hmota)
nevratné kroky
třeba se žvýkačka nevyžvýká, ale uvolňuje víc chuti
sensuální stopa: chutě a zápachy, ohmatávání
(reverzní) proces: žvýkání, často trvá, než se s materiálem něco stane
přenos myšlenky do realizace (nejdřív musím ochutnat)
když se slepí žvýkačky všech, nepoznáme, kdo co přinesl
→
Barevné schodiště v obchoďáku.
Vedle schodiště je legenda pro téměř všechny jejich barvy (má i prázdná, nepopsaná místa).
Entusiasmus
Akademické dovednosti
Literární background
Zkušenost
Nepochopitelný vliv
Záchvat
Změna
Dá se chodit pouze nahoru a dolů. Nevím přesně, na jakou barvu šlápnu – nebo tam možná žádná barva není, dokud na schod nešlápnu. V nějaké fázi se můžu i vracet zpět. Toto schodiště je nepravidelné, každý schod je jiný. Schodiště zůstává vesměs stejné – vy jste tím aktivním prvkem, který mění perspektivu a to, co dělá. Ze schodiště můžu spadnout. Bílé pole je k ničemu.
→
Dříve obchod, teď squat.
nezorganizované: trash-hunting_hrabárna_bordel věcí_nebezpečný prostor_komunitní město s věhlasem_(možnost scházení, získávání či odevzdávání nového)_součástí normálního světa_ale není na statickém místě_nevydrží navždy_utopistická ideologie o obnovitelných zdrojích_(greenwashing)_solar punk_dramaturgie je všude
co tam chodí za lidi? každý? kdo je každý?
kam vede ta díra? dá se z ní dostat ven?
prostor neexistuje bez rizik_DÍRA_hraniční teorie_kam až mohou dramaturga zavést?_někdo tam skočí dobrovolně_někdo tam spadne?_někdo se tomu vyhne?_díra je nabídka_že je ještě něco tajemnějšího_skrytějšího
druhé tajemné poschodí_bez žebříku se tam člověk nedostane_motivace_kam se posouvat_každá díra je krok do neznáma_neliší se od děr na ulici_ale je specificky označená jako díra dramaturgie_díra ve střeše ve Faustově domě_(odkud si nás odnese čert)
je obchod dramaturgie? pro dramaturgy? je vedle obchod hraní?
každý má takový svůj utopický obchod v hlavě?
diskusní platforma_hranice obchodu_prostoru_ znamená hodně: je to celek, výběr?_konexe ven + pohyb! → další metafora?_spousta záhad_vymezení se vůči obchodu_DRAMATURGIE NENÍ OBCHOD
→
Zahradní potřeby a knihkupectví.
tváří se jako obchod. když do něj člověk vstoupí, objeví se les, bloudění, autonomní prostor, ekosystém, čaj, ohníček, loď, oceán, studna
~ dramaturgie je práce → sdílení → procesualita ~
měnou je společně strávený čas, potřeba péče, pozitivní vnímání práce, práce má energii a sílu, co jde zpátky, roste to, dá se někam doplout, jsou tam další světy, portály: lidé si lezou do svých prostorů, dá se tam zabloudit
někteří lidé tam nezavítají, někdo má pozvánku, někdo se tam prostě ocitne, přicházejí lidé, ovlivní prostor
jak moc velké by musely být ztráty, abychom tento prostor museli opustit?
→
Dramaturgie jako potlač.
Každá z osob, co přichází na tuto sešlost, směňuje.
Ten, kdo přijde, si před vstupem nasadí masku,
přináší svoje vlastní atributy a směnnou hodnotu.
Reprezentuje konkrétní funkci.
Měnou je výměna.
Je to spíš rituál; setkání je jednou za čas.
Toto setkání je slavnost.
Oheň slouží na destrukci hmotných artefaktů, lpění na věcech, myšlenkách nebo zavedených způsobech práce.
Přicházím se zkušeností z vnějšího světa
a to přináším na stůl,
do tohoto setkání.
Setkání nemá předem danou hierarchii,
mění se tím, kdo co přinese.
Kdy, kdo a kde je proměnlivé,
ale jsou věci,
které zůstávají stejné.
Les je místo snění.
~ Tohle je taky potlač.~
PRŮBĚŽNÝ MANIFEST DRAMATURGICKÉ PRACOVNY
Manifest vznikl kompilací a zhutněním několika výstupů z cvičení, jehož cílem bylo v deseti bodech zachytit konstanty dramaturgie, o kterých můžeme říct, že jsou aplikovatelné na jakoukoliv (divadelní) dramaturgickou práci. Jde o pokus co nejkonkrétněji popsat prostředky, které se týkají dramaturgické práce a materie, se kterou dramaturgie pracuje. Součástí jednotlivých bodů jsou zpřesnění vycházející z našich debat nad jednotlivými výroky. Nejde o konečné definice, ale o pulzující body v prostoru, čekající na rozšíření svých hranic a svého potenciálu.
1. Dramaturgie otevírá a nachází možnosti, spouští procesy.
Vydává se do neprobádaných území. Neexistuje správný způsob, jak teritoria mapovat. Každý nový projekt, materiál, pole působnosti si žádá nový přístup. Jak s ním zacházet tak, aby se materiál a člověk formovali spolu. Je třeba se s každým začátkem vzdávat způsobů práce, kterými jsme pracovali dřív. Musíme vymýšlet nový instrumentář. Vážit si objevených postupů a zároveň mít svobodu je hacknout.
2. Dramaturgie nabízí vizi směru.
Dramaturgie pracuje s vektory – nevíme, kam přesně míříme, ale víme, pod jakým azimutem. Nemusí jít jen o směr konkrétního tvaru, ale i dlouhodobé práce. Často se pracuje s představou, že až výsledek je to, o co reálně jde, ale může v tom být i radost z práce, procesu, proměny. Radost je důležitý činitel. A některá práce vás promění zásadním způsobem. Setkáte se s takovým projektem, který vás změní, což je mnohdy lepší než premiéra jako taková.
3. Dramaturgie vnímá performativní realitu a hledá její nedokonalosti.
Dívá se. Pozoruje. Prožívá. Snaží se odstřihnout kořeny a podhoubí tvaru
a vnímat jen to, co se děje, co je. Rozkládá vnímané a ukazuje na přerušené spoje.
4. Dramaturgie nabízí komplexní pojmenovávání věcí, které umožňuje tvůrcům přesněji uchopovat matérii, s níž pracují.
Vytváří specifický jazyk a slovník pro daný tvar a proces, jenž umožňuje nastavení pravidel a formování vztahů mezi různými částmi a typy materiálu.
5. Dramaturgie analyzuje, jak a skrze co dílo primárně komunikuje a co komunikuje.
Rozpoznává. Detekuje. Čte. Popisuje. Překládá.
6. Dramaturgie vidí, když někdo neví, co se děje, nebo je někdo ztracen.
Stratenosť herca – performera – aktéra často odráža nejasnosť povahy situácie alebo prostredia, v ktorom sa nachádza, a zároveň neuchopiteľnosť toho, kým je, čo ho definuje alebo vymedzuje jeho pole pôsobnosti. Čo je jeho úloha, task, kompetencia? Je charakter týchto kompetencií vždy rovnaký, alebo se premieňa? Aká je jeho úloha, jeho task, jeho kompetencie? Sú charakteristiky týchto kompetencií vždy rovnaké, alebo sa premieňajú?
Ak áno, prečo sa premieňajú? Táto stratenosť sa v hercovi – performerovi – aktérovi stelesňuje a môže odhaliť mnohé o rozptýlenosti alebo nevyhranenosti celého diela. Ide o zvýrazňovanie alebo odstraňovanie spojov, nachádzanie, spevňovanie alebo rozvoľňovanie línií, prehlbovanie alebo zarovnávanie dier, a umožňovanie alebo znemožňovanie glitchu.
7. Dramaturgie dozerá na konzistencii diela.
Vytvára štruktúru a infraštruktúru. Poskytuje spätnú väzbu na akúkoľvek otázku, ale pritom myslí na celok, berie ohľad na celý tvar a to, ako ho jednotlivé rozhodnutia môžu ovplyvniť.
8. Dramaturgie pracuje s časem, dynamikou, rytmem a flow, pečuje o gradaci, tichá místa nebo o zběsilý chaos.
Extrémní polohy nám umožňují mít celé spektrum k dispozici, ocitat se v hraničních polohách nebo i někdy narazit na něco, co už dál rozvíjet nejde. Co znamená, že je něco pomalé? Je tato pomalost příjemná nebo nepříjemná? Je to opravdu pomalé, nebo je pomalost jenom v představě o díle, které má ve skutečnosti stále nějaký snesitelný rytmus? A také pro koho je pomalé? Pro tvůrce, nebo pro hypotetické diváky?
Extrém může být také v tom, že se někdy dramaturg musí ztratit. Vystavit se takovému problému, že je sám v koncích, nebo k tomuhle bodu vědomě směrovat, aby se potkal s tím jiným, aby mohl pak zpátky popsat spoje a důvody, proč to tam vlastně je. Je to způsob vyjednávání mezi intuicí
a porozuměním. Není vždycky dobré neustále říkat „proč?“, ale ve správný moment to může být zásadní.
9. Dramaturgie musí být radikální.
Vnímá potenciál destrukce, rozvratu a řezu. Zároveň si uvědomuje důležitost procesuality, vnímá zkázu ukrytou v materiálu a vyčerpatelnost zdrojů. Odpojuje se od lidí, vnímá je jako těla existující v konkrétním, specifickém prostoru, což umožňuje hledat a rozpoznávat obnovitelné zdroje.
10. Dramaturgie pracuje s přítomností.
Vytváří možnosti k propuštění života a živosti do struktury a materie. Sdílená přítomnost přirozeně dekonstruuje nazkoušenou strukturu. Divadlo není artefakt. Divácký zážitek se neomezuje pouze na akt čtení. Divadlo je vnímání a prožívání na různých úrovních. Dekonstrukce není konečným stadiem, ale výchozím bodem. Nejde o záměrnost nebo nezáměrnost – jde o vztahovost.
23 otázek ke zkoumání dramaturgie
Jak mluvit o dramaturgii? Pomůže nám to?
Co není dramaturgie?
Co je konstantou dramaturgie?
V jakém kontextu se může dramaturgie projevit?
Jak se vymezuje dramaturgie?
Jak se vymezuje v kolektivním díle?
Jaká je dramaturgie nedivadelních forem?
Týká se institucí?
Co je dramaturgie prostoru?
Co je dramaturgické gesto?
Má být dramaturgie radikální? V čem?
Co je zodpovědnost dramaturga?
Důvěra a zodpovědnost – jaký mají vztah?
Jakými vztahy se zabývá dramaturgie?
Kde a jak se odehrává schopnost rozpoznávání v dramaturgii?
Kdy můžeme říct, že dramaturgie selhává?
Je dramaturgie v opozici? Nebo v pozici vůči – nebo v pozici s?
Když dramaturgie znamená všechno, čím tedy je?
Co je estetika v rámci dramaturgie?
Je estetika forma? Kompoziční rámec?
Co znamená, že dramaturg má svoji estetiku?
Je dramaturg hyperestetik?
Má dramaturgie rukopis?