Dramaturgická pracovna, nový předmět na Katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, je prvotně prostorem pro setkání a oboustrannou výměnu studujících a vyučujících, která svůj směr, cíl a zadání formuluje právě skrze setkání samotné a sdílenou společnou inteligenci, sensitivitu, zkušenost či spekulativní vizi.

WORKSHOP: Few proposals of how to survive as a parent/carer and stay an artist sometimes. 

Anna Wańtuch (*1983) is an artist, choreographer and performer. In her works, she deals with the visibility of motherhood and parental themes. Her video work documenting her pregnancy was one of the finalists of the Mother Art Prize by Procreate Project the only international open call for self-identifying women and non-binary visual artists with caring responsibilities. She founded an independent company Anna Wańtuch and Performing Families working on experimental choreographies with families

_{Úvodní esej, která rámuje téma Infrastruktur pro vydání CEDIT 15, se zabývá recentními posuny v sociálně-vědním chápání pojmu infrastruktur.}

Studie o fenoménu „odcizených“, „vyhořelých“ pomocnic umělců/umělkyň tematizující hierarchie v současném umění. Text je založen na interpretaci autofikčních/autobiografických textů (Carla Lonzi, Mathilde Suppe, Valerie Werder) a vlastních autoetnografických záznamů.

Tereza Stejskalová (*1981) je kurátorka a teoretička. Je ředitelkou tranzit.cz a spoluzakladatelkou bienále Ve věci umění. V letech 2012–2015 působila jako redaktorka v kulturním čtrnáctideníku A2, v roce 2013 spoluzaložila A2larm.cz. V letech 2019–2023 působila jako odborná asistentka na FAMU. Žije a pracuje v Praze. V roce 2024 vydala knihu Smrt umělce. Ať žije pomocnice! (tranzit.cz).

Čtecí kluby a jejich role v budování nových společenských a myšlenkových infrastruktur za boření těch starých v eseji Elja Plíhal, který je antropolog a facilitátor. Společně s Annou Řičář Libánskou je metodikem kroužku intersekce, nezávislého studentského prostoru vzájemného učení.

Poetická reportáž z budovy CEDu očima občasného návštěvnictva, která popisuje její stav, emocionální působení i potřebu rekonstrukce v kontextu obvyklé praxe ČR.

Co je blackout a jaké jsou jeho technické aspekty v textu Petry Duškové dokreslují básně na téma blackout.

Petra Dušková (*1998) vystudovala magisterský program Elektrotechnika, energetika a management na ČVUT v Praze. Diplomovou práci napsala na téma porovnání nákladů obnovitelných a spalovacích zdrojů. Pracovala jako elektroprojektantka distribučních sítí a nyní se věnuje práci na Letišti Václava Havla jako projektová manažerka staveb energetiky a technologií. Ve volném čase ráda běhá, chodí do kina, maluje.

Autorstvo vnořených básní: $enran$, iwushka666, Jiří Žák, olga wawracz, Šárka Vlasáková, Jakub Holubkov, Simona Hendrychová, Muhannad Hadi

Autorstvo: tým Školy imaginace (Tereza Čajková, Barbora Kleinhamplová, Eva Koťátková)

Za účastnictvo Školy imaginace: Žofie, Kačka, Terkognito

Editorky textu: Eliška Havla, Hana Kokšalová

Autoři: Karel Němeček, Kryštof Kočtář

Na textu se dále podíleli: Jonáš Cink, Veronika Svobodová

Předtím než jdu spát...

Díky jakési sérii náhod a kosmickému vtipu bydlím nyní na místě, kde ještě lišky dávají dobrou noc.

Pozor, perex!

Sonda do tvorby divadla Continuo

Medzi najsilnejšie divadelné konvencie patrí bezpochyby aplauz. Táto železná zvyklosť je symbolickým stmelením vzťahu medzi javiskom a hľadiskom. Jeho podoba však dejinami metamorfovala, a to nielen vo vzťahu k zmene scénickej kultúry, divadelných žánrov či javiskového priestoru, ale aj k civilizačným premenám vo všeobecnosti. Ako sa totiž malé tiché mestá prvých štátov rozrástli na hlučné aglomerácie, museli sme prispôsobiť aj náš vzťah k zvukom, ktoré vznikajú počas divadelného predstavenia.

Thoriso Magongwa studoval klasický balet na Divadelní africké akademii a v letech 2002–2009 působil jako sólista baletního souboru Théâtre Africain. Po studiu se podílel na mezinárodních tanečních projektech v Jihoafrické republice, Německu, Rakousku a Rusku. V současnosti je sólistou baletu Národního divadla Brno.

Blaho Uhlár (1951–2024) bol slovenský divadelný režisér a popredný predstaviteľ nezávislej slovenskej divadelnej scény. Jeho postoj k tvorbe a kolektívu inšpiroval a stále inšpiruje divadelníkov doma i v zahraničí. Nedával si servítku pred ústa a vo svojich inscenáciách sa nevyhýbal extrémom.

Audiowalk, který se ptá: jsou instituce taky trochu bytosti?

Úvahy o podobách citlivosti obecně i v rámci naší spolupráce. Kolektivní textredakce CEDITu 14 iniciovaný Hanou Kokšalovou.

Autorstvo: Eliška Havla Pomyjová, Veronika Svobodová, Kryštof Kočtář, Karolína Mikulášková, Honza Mikulica, Sofia Klebanová, Hana Kokšalová, Petra Šavrdová

Texty básní vzniky asociativní kolaborací autorstva.

Sedím na pohovce v boční potemnělé místnosti galerie a pozoruji videoprojekci.

S organizátorstvem N.A.Toˇ, workshopů aktivistického klaunství, o radosti, organizaci, skrytých hierarchiích a pokusech překonat toxické vzorce.

Rozhovor s politoložkou Zorou Hesovou o novém nacionalismu, socioekonomických podmínkách jeho úspěchu a obnoveném vztahu katolicismu a národního konzervatismu.

S profesorem Tariqem Modoodem o multikulturalismu, národní identitě a dialogu jako alternativě k polarizaci veřejné debaty.

Rozhovor s evropskou spisovatelkou Janne Teller¹

Janne Teller, spisovatelka s německo-rakouskými kořeny, vyrostla v Dánsku. Po studiu makroekonomie pracovala řadu let v oblasti humanitární pomoci a řešení konfliktů při OSN. Od devadesátých let se věnuje výhradně psaní. Vydala množství filozofických esejů a knih, jež jí přinesly světový ohlas i pověst buřičky a aktivistky. Ačkoli o sobě říká, že nikdy nepíše, aby provokovala.² V řadě zemí zanechávají její texty výraznou politickou a literární stopu. Mezi nimi například nejpřekládanější román Nic (Intet), který vyšel i v češtině³ a byl loni představen na pražském veletrhu Svět knihy, kde byla spisovatelka hostem.⁴

O abolicionismu (státních) hranic a dystopiích, které k němu vedou

Souhrn z kulatých stolů v rámci Divadelního světa Brno 2023

The Anthropocene

A bride wears a train

of three thousand

peacock plumes

She walks down the aisle

like a planet

trailing her seas

every wave an eye

shivering with the memory

of the display

how the trees turned

to watch as the bird

raised the fan of his tail—

emerald forests

bronze atolls

lapis islands

every eye

a storm

held in abeyance

Pascale Petit, Tiger Girl¹

Rozhovor s Françoisem Matarassem o participativním umění, konceptech komunity a kulturní demokracii.

Père Ubu: Men of Poland, charge!

The Polish Army: I think he means retreat.

Père Ubu: The victory is ours!

The Polish Army: I think he means defeat.

Z písně Watching the Pigeons od Père Ubu¹

Můžeme s jistotou říct, jak daleko bychom zašli za zvláštních okolností? Ne. Možná známe rovnici a množství proměnných, které nás řídí. Čím lépe je známe, tím snáze se můžeme zdokonalovat a s tím větší jistotou dokážeme nakreslit hranici, kde se zastavíme, vydáme-li se cestou bezpráví. Jedinou překážkou je sebeklam.

S americkou tanečnicí a pedagožkou Arawanou Hayashi o její metodě Social Presencing Theater, hledání pozitivity v současném světě a vnášení umění do každodenního života

Otázky o kultúre udržateľnosti sa v umeleckej sfére otvárajú čoraz častejšie. Jeden z naratívov, ako sa o environmentálnej téme baviť, je „nerůst“ – model návrhov a politík smerujúci k sociálnej a ekologickej transformácií spoločnosti, postavený na kritike kapitalizmu.

Nerastové myšlienky nachádzajú svojich zástupcov aj v kultúre, o čom svedčí napr. otevřený dopis ministru kultury alebo nerůstová sezona v HaDivadle. Dôležitým míľnikom pre domáce nerastové hnutie bolo zorganizovanie prvej medzinárodnej konferencie o nerůstu v Česku, ktorá prebehla na jeseň 2022 v Brne.

O konferenci a o tom, prečo je dôležité diskutovať environmentálne otázky naprieč obormi, sme se bavili s Evou Fraňkovou – odborníčkou na ekologickú ekonómiu, nerastovou popularizátorkou a odbornou asistentkou na Katedře environmentálních studii FSS MU.

Rozhovor s Cassie Thornton a Magdalenou Jadwigou Härtelovou o projektu Hologram.

Rozhovor s divadelní režisérkou a pedagožkou Janou Svobodou o dokumentárním divadle, metodě Úhly pohledu a divadle social-specific.

Úryvky z knihy filosofky a teoretičky umění Bojany Kunst Artist at Work: Proximity of Art and Capitalism vybral a přeložil Petr Kubala.

Rozhovor s Magdalenou Šipka, Martinem Tománkem a Danem Vykoukalem o projektu Futuropolis vedla Barbora Liška. Úvod k rozhovoru napsala Barbora Kleinhamplová.

Rozhovor s režisérom Jiřím Austerlitzom

Rozhovor s Agatou Adamieckou Sitek o progresivním divadelním hnutí, feminismu a změnách na polských divadelních školách

Vysoké umělecké školy nabízejí studujícím podnětné a bezpečné prostředí, v němž mohou svobodně rozvíjet své umělecké schopnosti a vize. Taková je přinejmenším idea. V praxi však umělecké školy každodenně zápasí s různými formami sexismu a rasismu. To dokládají svědectví, která posbíraly Anissa Boujdaini a Ilse Ghekiere mezi studujícími a vyučujícími různých vlámských uměleckých škol.

Studie se pokouší zmapovat prostor diskuse kolem iniciativy #nemusíštovydržet v roce 2021. Vychází z analýzy 230 normostran textu a 1100 minut audiovizuálních materiálů.

Rozhovor se stand-up duem výzkumnic Kateřinou Liškovou a Lucií Jarkovskou o nedorozumění ohledně systémovosti problémů, na které poukázala studentská iniciativa NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET. 

Romská spisovatelka Eva Danišová shrnula první rok pandemie COVID-19 jednou větou.

Esej německého slavisty a literárního překladatele, zakladatele brněnského klezmer souboru HaChucpa a dlouholetého pedagoga JAMU o pojmu svobody v současné společnosti, o (uměleckém) vzdělávání ke svobodě a "pravé" globalizaci.

Rozhovor s filozofkou Alicí Koubovou o performanci, společenské roli kultury a etice péče

Karanténní opatření velí držet se v dostatečné vzdálenosti od ostatních a sdílet prostor s co nejmenším možným počtem lidí. „Sociální odstup“ je heslo dnešních dnů, doslovně přeložené z anglického „social distancing“ a podivně nepřesné, neboť se jedná zejména o odstup fyzický. Sociální odstup by totiž znamenal i popření společenské solidarity, která je naopak dnes mimořádně důležitá. Do důsledku aplikovaný sociální odstup je zároveň pravým opakem divadla.

Rozhovor s Annou Šabatovou o živém odkazu Charty 77 a budoucnosti lidských práv.

Speciální příloha CEDITu 07, v níž kurátorská trojice reflektuje Salón české scénografie VZTAHY FUNDUS UTOPIE. 

Některá divadla budují svůj úspěch na hereckých hvězdách, jiná jdou cestou uspokojení odvěké lidské touhy bavit se a dojímat, některá sázejí na propracovaný dramaturgický program a jiná, ta to mají asi nejtěžší, se snaží následovat ideál divadla jakožto prostoru veřejné diskuse.

Rozhovor s rakouským filozofem Konradem Paulem Liessmannem o dvou principech vzdělávání, moralizaci umění a chvále hranic.

Na prelome roku 1999 a 2000 sme sa triasli pred strašiakom s menom Y2K, ktorý mohol zapríčiniť kolaps počítačových systémov. Reálne hrozby buď neboli dostatočne katastrofické, alebo boli otázkou vzdialenej budúcnosti. Pre majoritu zmena klímy ostala problémom odborníkov a politických elít, pre politické elity zas problém odborníkov, ktorý nenaženie volebné preferencie.

Rozhovor s klimatologem Alexandrem Ačem o zprávách IPCC, Gretě Thunberg a společenské dopovědnosti vědce.